Nakladatelství Lelkárna®

YULE, ztišená krajina se zlatým sluncem

Ani nevíte, jakou radost mi udělal letošní sníh. Připadalo mi, že jsem se vrátila do zim mého dětství. Přesně tak, pod tichým sněhem jsem si vždy představovala Vánoce a podobně jsem si vysnila i fotky pro svátek Yule – zimní slunovrat.

Čerstvý sníh a nádherné západy slunce s oblohou plnou zlata následovanou červánky, to je zima, kterou mám ráda a kterou se dokážu kochat do neomrzení.

Ale jak víte, sníh je věc prchavá a spoléhat se při focení na sníh, nedejbože na nejkrásnější kombinaci – čerstvý sníh třpytící se za svitu slunce, to nevyjde vždy. Už jsem se naučila pracovat s tím, co mi příroda umožní.

…

Vraťme se ale k zimnímu slunovratu, počátku astronomické zimy a svátku, jež má v Kole roku název Yule. Je to prastarý svátek, který se slavil v obměnách po celé Evropě, a v mnoha zemích se jeho název přenesl i na současné Vánoce.

Okolo 22. prosince nastává nejdelší noc v roce a staré kultury věřily, že umírá staré a zároveň se rodí nové slunce.

Je to záblesk světla a naděje v té největší temnotě.

Příroda spí, začíná zima a ještě dlouho tu s námi bude. Přesto je slunovrat příslibem, že opět přijde jaro a léto, protože od tohoto dne slunce opět sílí.

Snad aby se podpořilo jeho znovuzrození, pálila se po celé Evropě vánoční polena, někde oheň neměl vyhasnout po celých 12 dní, tzv. svatých nocí. Podobně jako o Samhainu se věřilo, že je to doba magického bezčasí, kdy po zemi chodí nejrůznější bytosti.

Kromě ohně byly důležitými symboly svátku stálezelené rostliny, které představovaly nesmrtelnost – jmelí, cesmína, jedle, tis, atd.

Mnoho zvyků bylo integrováno do křesťanského a folklorního pojetí Vánoc, protože církev, než by oblíbené staré svátky potírala, dala jim nový význam.

A tak se nám dodnes zachovala hojnost vánočního stolu, jmelí, obdarovávání se, koleda, nejrůznější typy věšteb a magických úkonů, kterým právě doba Vánoc propůjčuje svou moc.