Nakladatelství Lelkárna®

Předjaří

Čas suchých trav a nesměle vykukujících sněženek. Čas jehněd a nalévajících se pupenů. Kdo sedí zalezlý uvnitř, sotva postřehne tu proměnu. Ale kdo vytáhne paty ven, vidí, jak se život po zimě začíná probouzet.

Jako amatérská zahradnice mám ráda ty chvíle, kdy chodím obhlížet svou zahradu a koukám se, jaké překvapení mi ten den příroda připravila.
Tady se rozvinul květ čemeřice. 

Tam na mne mrká jediná sněženka svého druhu – aspoň u nás na zahradě – ostatní se už roky neobtěžují kvést. 

Své barvy rozprsklo pod ořech hejno krokusů a kosatečky konkurují svou modří tomu nejzářivějšímu inkoustu.

Pak už to jde v rychlém sledu – narcisky a tulipány vystrkují své růžky ze zbytků listí na záhonech a trávu ozdobily sedmikrásky a ladoničky.

Chodím okolo a dívám se, které bych si mohla dovolit utrhnout a přinést tak kousek jara domů. Můj muž je zarytým zastáncem postoje „Netrhat“. Dcerka zase – „Utrhnu, co vidím, ideálně bez stonku“ (s věkem se to zlepšuje). Můj je někde mezi.

Ale v tom křehkém startu, v předjaří, s úctou nechávám vše na zahradě. Pro včely, pro potěchu kolemjdoucím, pro slunce, zrcadlící se ve žlutých středech květů.