Nakladatelství Lelkárna®

Prázdniny na dosah ruky. Máme sdílenou a velmi rozšířenou hlubokou lidskou touhu navštěvovat pláže a teplé jižní krajiny. Milujeme moře. A přitom je na místě zhusta nesnesitelné horko, draho, je to daleko, jede se tam v zácpě (kde je ještě větší horko) nebo vlakem (kde jsou zamčené záchody), na pláži jsou slunečníky ve třech řadách, hlasitá hudba, rudí břichouši a pořvávající děcka, všude je písek a voda lepkavá. Co je na tom tak úžasného?

Možná prostě máme někde zapsané hluboko v duši, že milujeme moře. Uklidňující modrou barvu, proměnlivost, klid i bouřlivost, nekonečné dálky na které se nedá vkročit. A taky racky a červenobíle pruhované majáky a trika plavčíků. Světlebledý písek. Nekonečné nebe. Vlastně docela prázdnou krajinu bez lidí. Možná jezdíme k moři proto, abychom mohli nabrat do vzpomínek ty barvy dýchající létem a hlavně, abychom mohli kamarádům ukazovat ty úúúúúúžasné fotografie, ze kterých je přímo hmatatelně cítit slaný vzduch.

Přináším kavčí soubor idylických fotografií inspirovaných letními barvami a plážovou estetikou, z místa, kde bylo moře naposledy v druhohorách. Totiž jedná se o nádraží a cukrovar v Praze — Čakovicích.

Foceno loni v magický první den prázdnin. Já vím, že opravdu málokterý čtenář Tvůrcovských novin, je dítko školou povinné, ale ty prázdniny v nás prostě zůstávají až do důchodu. Periferie. Léto. Prázdniny. Dívejte se kolem sebe!