Nakladatelství Lelkárna®

…stalo se mi, a to opakovaně, že mi lidé s výčitkou říkají, že oni teda nemají čas číst. A že by taky chtěli mít tolik času jako já, jen tak se poflakovat a nedělat nic pořádnýho. A vůbec, jak to můžu všechno stihnout, vždyť mám přeci čtyři děti.

Odtajním to tedy tady v novinách. Eh, jmenuje se to digitální detox, o kterém jsem tu už před časem psala. Hlídejte si čas strávený na mobilu (a to fest!) a vůbec čas strávený na sítích. Choďte pěšky a dívejte se kolem sebe. Jezděte hromadnou dopravou. Protože auto čas nešetří, jízdu autem je potřeba započítat do aktivní části dne, musíte mít bdělou pozornost a mozek jede na plné obrátky, rozhodně neodpočívá.

A kde tedy vzít těch slíbených sedm týdnů volna navíc?

Dodržujte šabes!

Cože? Mnu šabat/sabat/šabes/sobota je sedmý den v týdnu věnovaný odpočinku a opuštění všech pracovních činností. Rok má 365 dní, to je 52 týdnů, to bude tak asi 52 sobot, které můžete mít pro sebe. Dohromady je to víc, než sedm týdnů. Sedm týdnů volna! Já vím, někdy je člověk nemocný a někdy někam odjíždí (nebo přijíždí) a někdo má nepravidelné směny, ale nebuďme dogmatici a nechme si místo toho kdyžtak volný jiný den.

Prostě šest dní práce a pak jeden volný den pro sebe. Je to důležité, a zejména v případě, že vás vaše práce baví. Schválně si to zkuste. Dejte si řízenou pauzu a pak budete mnohem výkonnější.

Co tedy s těmi získanými sedmi týdny? O tom, co dělám a kam chodím vám napíšu příště. Tady dávám k dobru, jak s úsporou času naložil Malý princ:

Přistupuji k životu tak nějak podobně. Včera jsem šla navštívit mámu, vzala jsem to cestou přes výstavu v Rudolfinu. jela jsem vlakem – pěšky – tramvají, ale nasedla jsem do špatnýho čísla, tak jsem si neplánovaně vyblejskla letohrádek královny Anny a pak zas pěšky a konečně tou správnou tramvají.