Nakladatelství Lelkárna®

Je vánoční čas, dneska si dovolím osobní notu. Snadno se zamilovávám. Eh…předposledně na koncertu violoncellového kvarteta do Ivana Vokáče, což je koncertní mistr české filharmonie, a to, když hrál na klavír argentinské tango. Jak je vysokej, tak má rozpětí prstů jak Bach, zmáčkne asi tak dvě oktávy a u piána tančí…

…ale to už pominulo. Mám novej objev. Henri David Thoreau. Znáte? Půjčila jsem si naprosto náhodně v knihovně jeho deník, snad asi, že mě zaujala obálka. Nevím, jak moc je všeobecně znám, jeho jméno mi rozhodně neutkvělo v paměti. Ale od doby, co jsem otevřela tuhle knížku, nepřestávám žasnout. Jak mohl někdo, kdo žil celý život v americkém státě Massachusetts a byl prakticky naprostým současníkem Boženy Němcové znát moje nejtajnější myšlenky, názory? Velmi mě inspirují různí svérázní filozofové a potulní myslitelé, kteří jsou vesměs velmi vzdělaní a jaksi mají dosti netradiční pohled na svět (namátkou Martin C. Putna, Tomáš Sedláček, Václav Cílek, Jiří Sádlo, Sváťa Karásek, Magor…) ale ke všem, ač se jim v lecčems velmi obdivuji, mám někde zas nějaké bloky a výhrady. Některé jejich názory a postoje či životní styl jsou pro mě za čárou.

Thoreau mě uchvátil naprosto a absolutně. Mám pocit, že čtu svoje vlastní slova.