Nakladatelství Lelkárna®

Co si tak myslíte o minulých životech? Já dlouho nic, ale pak jsem se stala jednu nechtíc účastníkem regrese a od té doby… prostě nevím.

Někdy se mi zdává o staré, dřevěné chalupě. Sejdu dolů z náměstí v malém městě, nad řekou zabočím doprava a jdu suchou, loňskou travou kolem božích muk a kravských ohrad nahoru do kopců k červeně natřené, červotočem prožrané chalupě. Téměř jistě mluvím německy. Všechno je důvěrně známé, až na to, že nevím, kde to místo je.

Procházím různé krajiny a někde cítím, že jsem blízko. Vždycky, když se v Lázních Jeseník zatočí nahoru kolem hospody, co jsme byli kdysi s tátou na obědě, když byl se mnou v Jesu pro postel z ořechu z Nových Losin, a pak se vyjede na kopec k betonárce, co zdálky vypadá jako katedrála, mám pocit, že jsem doma. Táta už dávno není, postel zůstává.

Tohle jsou Rychleby. Nikdy jsem tu nijak zvlášť nebyla, ale cítím se tu doma. Hluboký vnitřní klid a naplnění.