Nakladatelství Lelkárna®

Mám takovou osobní etnologickou teorii. Všimli jste si někdy, že drtivá většina těch národů, co si pořizovala bodymodifikace, jasně směřovala k tomu fest si znepříjemnit život? Doopravdy. Teď opomenu jasné riziko, pořizovat si potetovaný zadek nebo komplet rozřezaná záda v chatrči z rákosu, uprostřed džungle, kde vrcholem desinfekce je plivanec, osobní očista se koná za spoluúčasti domácích pašíků v místním bahnotůčku a zadek se utírá nejbližším leguánem, který nestihl utéct. Zde je z principu jasné, že jde o kejhák už tak. Ale můžeme jít ještě dál.

Některé domorodé kmeny v Amazonii si propíchávají nosní boltce a nosí v nich dlooouhééé tenké tyčinky, na způsob jaguářích vousů. Jak se s tím prčic sprintuje po lese, když honíte opici s vaší šipkou z foukačky v levé půlce?

Určitě jste taky zaznamenali fotky žen, z afrického kmene Mursi s obřími „talíři“ vloženými do díry ve spodním rtu. Pro praktičnost se občas vyráží spodní přední zuby, aby talířek hezky seděl. Dokážete si představit, jak se s tímhle asi excelentně okusuje ovoce? A jak se s tím pije? Rozhodně musí být skvělý nápad v lokalitě, kde je i tak málo zdrojů vody, vymyslet si, jak si její pití ještě víc znepříjemnit…tedy, krom už tak přítomných krokodýlů, hrochů, lvů dýchajících vám na záda, jen co se sehnete a v neposlední řadě parádní plejády parazitů v samotné vodě.

Taky jste nepochybně shlédli obrázky „žirafího kmene“ Kayanských žen z jihovýchodní Asie. Spousta tlustých kovových kroužků a spirál se ovine okolo krku, až sesednou ramenní kosti a krk se maximálně našponuje. Dají se sundat pro potřeby osobní očisty, ale práce je to namáhavá a zdlouhavá, a tak se to děje jen zřídka. Můžu vám říci, že jsem podobné končiny navštívila a jedna věc je tam tristní, a to neustály totální, naprostý, vlhký pařák. Potíte se už jen tím, že dýcháte, nic neschne, spíte v mokrém povlečení ve vlastní loužičce potu, chodíte s morkou textilií přilepenou k mokrému tělu v mokrých botech. Mňam. A nyní si představme, jaké parádní mikroklima musí být pod těmi několika kily kovu na krku, s kterými se vykonávají veškeré denní i noční činnosti. Labůžo.

Nebo si vezměme horské kmeny z Papui Nové Guynei s proraženými nosními přepážkami a v nich strčenými velkými mušlemi nebo kasuářími kostmi. V krajině, kde všichni nonstop trpí silnou rýmou, díky vysohokorským studeným deštným pralesům.

My z antropologického a etnologického samozřejmě dávno víme, proč to ti dobří lidé dělají, ale tím vás nebudu obtěžovat. Má teorie je trochu jiná. Jde o ukázku toho, jak velcí drsoni jste a co všechno zvládnete. Jasná Darwinovská prezentace kvalitních genů. Je i tak dost těžké honit po lese oběd, ale když to zvládnete s několika sety jídelních hůlek trčících z nosu, jste machři. Je náročné dostat se k pitné vodě a dosyta se napít, ale vy to dáte, přestože ji třetinu vycamráte přes talíř ve rtu. Vyprat prádlo a nasekat dříví v horkém vlhkém klimatu je o infarkt a obří vyrážku, ale vy si k tomu přidáte ještě rodinné mění v podobě obřích těžkých kokových obručích na krk. Mít 35,5 let z vašeho doposud 36letého života rýmu je os-r, ale vy se přece nedáte skolit rýmičkou a raději budete zápasit s nudličkou na kasuáři kosti! Nejste přece žádné máčky!

Podobnou analogii vidím u dam, co balancují na historickém dláždění v centru Prahy na vysokých šteklích vysoce módní značky. Ono by se teoreticky dalo do té zasedačky dojít i v něčem „míň o hubu“, ale je třeba všem ukázat, kdo tady king.

Zpátky ovšem k modifikacím. Za mých mladých let bylo největším hrdinstvím propíchnout si novou dírku v uchu mírně zarezlým špendlíkem ze školní nástěnky a nacpat do ní náušnici, co jste v létě našli na koupáku. Tetovačku mít udělanou ideálně od kamaráda v garáži jeho táty, třicet let starým, napůl zatvrdlým inkoustem z šuplíku. Spolužačka si asi tak ve třinácti na dlaň sama vytetovala nápis „ZEX“-což mělo být jakože „sex“, ale víc hustý (o mnoho let později neúspěšně kandidovala do místního zastupitelstva a posléze byla stíhána za prodej drog, jejda). Všichni jsme mohli jít do lékárny a koupit si sterilní jehlu za 11 Kč,-. Nebo si nástroje zkázy alespoň opálit zapalovačem, polít lihem opláchnout pod kohoutkem třeba… Ale ne, největší hrdinství spočívalo v tom, riskovat infekci a tvářit se, jak moc to má člověk na háku. Co jsem pochopila, dnešní teenageři nejsou jiní. Kéra z lavičky v parku je vždycky větší hrdinství než ta z trapně čistého salónu. Je to totiž veřejná prezentace našeho skvostného genofondu, který překoná veškeré nástrahy a nepřízně osudu!

Tak zatím nashle, vy nezlomné zlaté balíčky genové excelence.