Pochůzka 4.
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Z Nitrolebních Pochůzek Pochůzka 4. Z nitrolebních pochůzek další otáčkou Kola roku: *** Přátelé, tentokrát to bude takový rozjímání o životě a smrti a věcech kolem. Kolo roku se dotáčí k dalšímu cyklu, projíždí temným obdobím, kdy závoj mezi světy je tenoučkej jak pavučinka. Nebo hedvábná šála, co je komu milejší. A vím, že ne všude je to příjemný. Lezou na povrch starý zranění, jizvy na duši se otevírají a svědí, chce to ven. Je jedno, v koho věříte, nebo nevěříte, děje se to nám všem. Tudle mi sluchátka přihrály písničku Bratří Ebenů. Furt nevím, jak se jmenuje, ale kousek z ní se mi vryl do paměti. „Když si chceš na něco pořádně posvítit, zhasni!” Zhasni ve smyslu stáhni se do sebe, rozhlídni se svou vnitřní krajinou a tam hledej. Naslouchej intuici a vnitřnímu vedení, poslouchej svý tělo, co ti říká. Někdy se dobrý vzpomínky hledaj fakt těžko. Ale snad vždycky je tam aspoň jedna záchytná. Jedna laskavá, dobrá vzpomínka, která dokáže ty ostatní připravit o moc. V době, kdy stojíme mezi světy, a někteří fakt jednou nohou tam a druhou tady, je potřeba si ty dobrý vzpomínky připomínat. Tahat je na háčku do vědomí. Pomáhají nám být důstojnými průvodci. Laskavými průvodci. Protože na konci cesty je laskavost to jediný, na čem doopravdy záleží. Někdy to stojí úsilí, člověk se musí překročit, aby mohl… aby mohl. Věřím, že to za to stojí. I kdyby jen za klid, kterej to přinese nám. Klid rozloučení, dobrýho konce a novýho začátku. Vědomí, že jsme to nevzdali, že jsme udělali všechno, co bylo v našich možnostech. Bacha, tím neříkám, že se máte zničit a jít proti sobě. Já konec vnímám jako novej začátek. Možnost začít znova na nepopsaným listu. Když se ten jeden list nějak nepovedl, snad bude ten další lepší. A tak sama využívám tenhle čas k nápravám škod, který dvě duše spískaly. Cítím, že ta černá ovce rodiny jsem původně neměla být až já. Ale ty první ten potenciál úplně nevyužily. Nebo ne tak, jak bylo potřeba. Nevadí. Okolnosti byly, jaký byly, nelze soudit, když si z dob minulých člověk pamatuje jen ledňáčka za korunu. Rodem se táhne temná linka, řetízek, kterej je potřeba přetrhnout a navázat znovu zdravým očkem. Věřím, že se tak děje, že už se stalo a novej řetízek se vine dál, daleko, tak daleko, že tam není vidět. A tak nám přeju samý krásný a zdravý rodový řetízky. Stříbrný a zlatý linky s korálkama lidí, jejichž jména už nikdo nezná a jejich tváře na fotkách blednou. Ti všichni vedli až k nám, ty všechny máme v krvi, v kódu. Ti všichni při nás stojí, když potřebujeme podepřít. Stačí je oslovit. (Jako jo, někdy je tý práce víc, ale oslovením to začíná.) Buďte se svými Bohy a Předky a prožívejte naplněný tady a teď. Každou vteřinu vašich životů. Z celýho srdce vám přeju lásku a mír v duších, těch vašich, těch, který se možná teď chystají na dalekou cestu do novejch životů, i v duších vašich dětí, který jako nepopsaný listy zachytávají první písmenka psaný Osudem. Přeju vám báječný furt a jsem v tom s váma. ~ Magdalena Majda Sapíková, 21. 12. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Pochůzka 3.
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Z Nitrolebních Pochůzek Pochůzka 3. Zdá se, že pohádky vás baví, tak to tak necháme, dokud mi bude hlava servírovat nápady. *** Pohádka o panu králi a princezně Za sedmero horami a sedmero řekami žil starý pan král. Kraloval svému království a v klidu si blahobytně žil. Princezna dcera sice frflala, že by se měl stravovat poněkud podhradebněji a chodit na vycházky, ale pan král nedbal. Až jednoho rána k sobě pan král povolal princeznu, že je mu tuze zle. Princezna tatíčka krále ohledala a dál na nic nečekala a volala rychlou jízdu za dvorními lékaři. Dvorní lékaři v zámku pod kopcem, na němž žijí krkavci, dělali co mohli. Dvakráte pana krále operovali. Po první operaci volal lékař princezně a připravil ji, že pan král je možná na cestě do jiného království. Princezně se té noci podařilo vyklouznout z hradu a dostat se do zámku pod kopcem s krkavci. Pan král spal umělým spánkem. Druhého dne pana krále znovu operovali a tentokrát princezně volali, aby jí zvěstovali, že se asi stal zázrak. Sami lékaři nevěřili vlastním očím. Tkáň střev po masivním uskřinutí ožila. Od té chvíle je pan král v péči dvorních lékařů v zámku pod kopcem s krkavci a princezna za ním chodí a bere na sebe roli dvorního šaška, aby bylo na pokoji veselo. A bere na sebe též roli babky kořenářky, co pana krále straší zdravou stravou a pohybem. Pan král se totiž do toho zámku vůbec nemusel dostat, kdyby byl poslouchal, co mu princezna i dřívější lékaři říkali. Ale to už s námi lidmi tak je — dokud sedíme v teple za pecí, nic nás neohrožuje. Až když přijde zvrat, najednou víme, co jsme měli dělat a nedělat. Chceme vrátit čas, ale to nejde. Jsme tady a teď a s odvahou i strachem čelíme drakovi, co na nás funí z jeskyně. Princezna tedy vytáhla do boje s drakem. Dobře, to ne, princezna má draky ráda, takže princezna vytáhla na tažení za ochočení draka. To je lepší. Veliký drak má mnoho hlav — nadváhu, špatný mikrobiom střev, špatnou výživu (ale když vono je to dobrý), nic moc pitný režim a nedostatek pohybu. Princezna se rozhodla toho draka ochočit a pomalu mu ty hlavy přeladit. První dvě umí přeladit probiotiky LR Pro12+ a colostrem. První a třetí umí přeladit FiguActive koktejly, který začne panu králi míchat, aby se dobře vyživoval a zdravě shodil něco obručí. Druhý hlavě to taky udělá dobře. Čtvrtou a pátou holt bude muset nějak přelstít. Ale ona je holka šikovná. Pokud se ta hlavní hlava nezasekne, tak to zvládne. *** Vysvětlivky k pohádce: panu králi se uskřinula kýla. Uskřinutí bylo masivní a první zprávy z JIP neobsahovaly naději. Lékařům se ale podařilo střeva probrat k životu v celým rozsahu, což doteď koluje na JIPce jako legenda, i když pan král už leží na běžným oddělení. Co se bude dít dál je v rukou jeho a Bohů. Některým z nich se podíval přímo do očí. Princezna dělá v souladu s lékaři to, co umí. A vás teď prosím — zamyslete se, jak dobře se o sebe staráte. Zdraví máme jen jedno a když se pokazí, dá to někdy strašně moc práce, aby se aspoň trochu opravilo. A nemusí se to povést, někdy už to nejde. Tak jestli vás třeba někde píchá, bolí, svědí, táhne… udělejte s tím něco teď, dokud vaše tělo jen šeptá o pomoc. Třeba mi napište nebo zavolejte. Nebo někomu jinýmu, komu věříte. Důležitý je najít příčinu a vyřešit ji dřív, než jí naroste spousta hlav a bude už moc těžký ji umravnit. Přeju vám báječný furt a jsem v tom s váma. ~ Magdalena Majda Sapíková, 16. 11. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Pochůzka 2.
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Z Nitrolebních Pochůzek Pochůzka 2. A zase to zkusíme pohádkově. Byla jednou jedna princezna, teda vlastně ještě nebyla, teprve se měla narodit. A jak si tak čekala, až bude její čas, asi se moc vrtěla a něco se zvrtlo. V 8. měsíci jí tak pro akutní tíseň, protože se škrtila na pupeční šňůře, museli pomoct císařem. Princezna byla maličká a rovnou putovala do inkubátoru, žádný bakterie, žádný kolostrum, žádnej bonding. Paní královna na tom taky nebyla úplně dobře, bez princezny v náručí se její tělo nevědomky smiřovalo s její ztrátou. No ale zvládly to. Jenže princezna přišla o imunitní balíček, kterej se dostává při porodu, a o kolostrum. V princezniných střevech začal boj o kolonizaci úplně jinak, než měl. Místo super party hodnejch bakterií se tam zabydlovaly bubáci. A i když se nakonec povedlo kojení a princezna měla kvůli nízký váze privilegium být kojena kdykoliv, stejně se to osídlení nevyvedlo tak, jak by mělo. Princezna ale víceméně prosperovala, sice byla furt nemocná a měla alergie, ale žila. Když bylo princezně 16 let, dostaly její střeva další ránu. Bez odkladů a čekání na výsledky jí vyoperovali zdravej appendix. Princeznu tak bolelo bříško, že se doktoři báli čekat. Netušili ovšem, že bolesti nezpůsobuje slepák, ale nezdravě osídlený střeva. Tím, že slepák vyndali, sebrali těm hodnejm bakteriím úkryt, kam se mohly schovat před léky nebo i nemocí. Princezna sice nadále víceméně prosperovala, ale střeva plný bubáků patrně nezahálely a pracovaly na její psychice. A tak se princezna v 19 letech začala nenápadně propadat do propasti deprese. Dlouho se to plížilo, než se celý svět potáhl černým suknem a ze sluje v její hlavě vykukovala lítá saň. Trvalo poměrně dlouho, než se z toho princezna vyhrabala a zůstalo jen depresivní ladění. A furt ani slovo o střevním mikrobiomu, věda se tou dobou zabývala jinejma věcma. Až v posledních letech začala zkoumat jeho vliv na naši psychiku. Tak se s tím princezna nějak prala, zvládala to docela dobře, porodila 2 prince a myslela si, že když to zvládla “normálně”, je vyhráno. A vono jo, ale ne tak docela, protože to, co sama neměla, předat nemohla. A pak přiletěl pták ohnivák, zatřepal křídly a zapěl líbezným hlasem o probioticích. Princezně se jeho píseň líbila a když ji slyšela potřetí, poslechla ho a ta probiotika si pořídila. I když už probiotika brala a nijak jí nepomohla, rozhodla se pro poslední pokus. A tentokrát to vyšlo. Do jejích střev se v miniponorečkách bezpečně dopravili stateční bojovníci a začali se zabydlovat a kosit bubáky. Ty miniponorečky jsou důležitý, protože ti stateční bojovníci musí proplout mořem kyseliny, než přistanou ve střevech. A to se bez pomoci nedá zvládnout. Vzali s sebou i kouzelnou babičku, Biffidobacterium breve, která tam měla být od samýho začátku, ale asi nebyla. Tahle kouzelná babička stele ostatním postýlky, vaří jim dobroty a stará se, aby jim bylo dobře. A vítá všechny hodný bojovníky, co patří do týmu. A saň, která na jedno očičko dřímala v princeznině hlavě se začala propadat do hlubšího a hlubšího spánku. Přestala vypouštět obláčky dýmu a tvrdě usnula. Princezna ví, že její rovnováha je křehká, ale s tím se dá docela dobře žít a prosperovat. *** Poznámka autorky: Tohle je samozřejmě skutečnej příběh. Můj. Když se dívám zpátky, přemýšlím, o co všechno jsem se mohla “ochudit”, kdyby se už tehdy vědělo, že střevní mikrobiom ovlivňuje i naši psychiku a tak dále. No nevědělo se to, ale teď už jo. Oba prince proto dopuju kolostrem a probiotikama a dalšíma doplňkama, aby jejich cesta mohla být lepší, než ta moje. Našla jsem doplňky, který fakt fungujou, mladšího prince vytáhly za 14 dní z brutálního ekzému, kterej na nic nereagoval. Staršímu princi se už od tý doby nedostavil občasnej penízkovej erytém, kterej se běžně neřeší, ale on signalizuje nějakej problém vevnitř v těle. A pana krále vytáhly z post-covidu, kterým trpěl. A protože naše zdraví a naše těla jsou jedna veliká proměnná, nezazvoní žádnej zvonec, protože pohádka furt pokračuje a bude pokračovat, dokud budu dejchat já, pan král i princové a jejich možný princátka a tak dále. Ale takhle se mi líbí mnohem víc. Přeju vám báječný furt a jsem v tom s váma. ~ Magdalena Majda Sapíková, 19. 10. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Pochůzka 1.
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Z Nitrolebních Pochůzek Pochůzka 1. Každá správná pohádka obsahuje někde v průběhu první třetiny katastrofu. Ta katastrofa vyžene hrdinu, tady hrdinku, z komfortní zóny, kterou by jinak neopustila, protože proč, když všecko funguje, že jo? Pak se hrdinka nějakou dobu různě toulá a hledá řešení katastrofy, než ho konečně najde a obvykle se tak jako mimochodem ještě dobře vdá a založí rodinu. Jak se můžete dočíst v mým medailonku, jsem homeopat, dělám teda i další věci, ale hlavně jsem homeopat. Pohádka plyne, všechno jde dobře, vesele si homeopatím a najednou bác. Jako zase je fajn si uvědomit, že jsem teprve v první třetině, to je docela dobrý. Ale když vám najednou známý postupy selhávaj a ani s podporou drahých moudřejších hlav prostě ne a není zlepšení, není to hezký. A ještě, když to selhání máte v rodině, furt na očích. Teda aby bylo jasno, to moje vlastní selhání, ne že dotčení jedinci selhali. Takže naše hrdinka žuchla do studny a kouká, jak by se dostala nahoru. Chvíli nic nevidí a tu se jí před očima mihlo cosi. Jenže jako správná pohádková hrdinka si musí dát na čas. Nemůže to udělat správně hned napoprvý, to by byla nuda. Takže to kolem ní muselo proletět ještě 2x, aby si teda napotřetí řekla, že to zkusí. Co už, horší to bejt stejně nemůže. Když se dívám zpátky, připadám si jak v tom černým vtipu o Bohu a dědečkovi při povodních. Zájemcům ho sdělím, jinak bych to radši nešířila. Takže naše hrdinka se chápe oběma rukama nabídnutýho lana a drápe se po něm nahoru. A to lano funguje a řeší to selhání, co ji shodilo do tý studny. Jenže tím tam spadla ještě jednou, protože se zdálo, že to, co umí, už nefunguje. Musela si ještě jednou posedět ve tmě, aby pochopila, že někdy je to potřeba jinak. A někdy je potřeba propojit různý přístupy, aby se dosáhlo kýženýho efektu. Kurník šopa, jak by řekl děda, klasickou medicínu taky využívá a ta jí nevadí, ta ji nepopírá. Tak proč by ji měla popírat příroda prohnaná laborkou?! To je v kostce můj proces od března 24 dodnes. Musela jsem zrevidovat, přehodnotit a přeskupit svůj přístup ke zdraví, abych se zase mohla postavit pevně na nohy vyzbrojená dalším arzenálem. Tenhle rok je vážně velmi turbulentní a přináší nový nečekaný obzory. Třeba i to, že tohle píšu a vy si to třeba přečtete. To by mě taky nenapadlo. Příště už budu míň tajnosnubná, slibuju. Asi jsem se potřebovala představit ode dna. Přeju vám báječný furt a jsem v tom s váma. ~ Magdalena Majda Sapíková, 21. 9. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.