Kolo roku – Lammas
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Lammas Den, který půlí léto Horko k zalknutí, širé lány pšenice a vlnícího se ječmene, v nichž se pomalu pohybují obří stroje sklízející zrno. Všudypřítomný zvířený prach z polí halí v zapadajícím slunci zemědělskou krajinu do zlatého závoje a lidé v rozpálených městech vyhlížejí úlevu noci. I když nás vedra chtějí přesvědčit o opaku, síla slunce slábne. Důkazem budiž opozit večerního zlatavého oparu, ranní mlhy válející se líně nad lukami a ona pověstná chladna z rána, která přichází po sv. Anně. Nejen děti přepadá pocit melancholie z ubíhajícího času a překotně pádících dnů prázdnin. Právě jsme v jejich polovině. … Lammas Svátek připadá na 1. srpna a je spojen s oslavou žní. Název vychází z anglosaských slov “Loaf” a “Mass”, tedy chléb a mše. Ten den se upekl chléb z první úrody a přinesl k požehnání do kostela. Vychází však z mnohem staršího keltského Lughnasadu. U nás se v tomto období slaví Dožínky jako poděkování za sklizeň. Vázaly se snopce z posledního obilí, pekly koláče a vily věnce, odkazující na solární symboliku. Tyto tradice se mnohde stále dodržují, i když si sotva představíme, kolik pro naše předky znamenaly dříve. Krásně se celý cyklus roku ukazuje v dožínkovém věnci, vázaném z nejhezčích klásků a ozdobeném květinami a koláči. Věnec se zachoval až do štědrého večera, pak se roztrhal, sláma se dala zvířatům a semínka se uchovala jako požehnání úrody při setbě v dalším roce. V tyto dny si můžeme uvědomit, co vše máme a za co jsme v našem životě vděční. Svátek si můžeme spojit s bohyněmi úrody na polích. Za takovou je ve slovanské mytologii považována Živa, zřejmě polabská bohyně úrody, která by se dala ztotožnit s Mokoší. Ve slovanském mladším folkloru je bohyní úrody a léta, v novodobém pojetí bývá propojována s archetypem matky. Je to přece stále příroda, která nám dává potřebnou výživu stejně jako matka svým malým dětem. Inspirace pro toto období: Přineste si domů pár klásků nebo květin na ozdobu. Sbírejte semínka rostlin na zahrádce a okolí a uchovejte je do jarní setby. Uspořádejte si malou hostinu z plodů aktuálně dozrávající úrody. Zlatavý třpyt hojnosti a mléko v mokrém poli. Vůně ke svátku Lammas, kterou jsem dostala jako inspiraci pro fotografie, byla zlatavá jako klasy. Hřejivá jako máma, která je tady pro své děti a zároveň neskutečně bohatá, neboť má tolik lásky na rozdávání. Věděla jsem, že chci fotit skutečnou maminku a její pouto s dětmi, které je křehké a silné zároveň. V den focení přišla letní bouřka, a tak jsme fotily v mokrém poli, jen na kraji, tam kde již bylo slehlé, abychom jej víc neponičily. Jako další symbol hojnosti jsem zvolila mléko, nejen kvůli mateřství, ale i proto, že jsem si vzpomněla na slova klasika – „To je ta země mlékem a strdím oplývající,“ když chtěl poukázat na hojnost a úrodnost naší krajiny. ~ Lucie Deutsch, 18. 7. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – Litha
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Litha Síla slunce a něha vody Den, kdy sluneční síla dosahuje svého vrcholu a čekají nás nejteplejší dny. Všude se nese plno vůní — lípy, bezu, růží, heřmánku, jahod. Nastal čas léta, kdy si snad všichni připadáme trochu jako malé děti, kterým mají začít prázdniny. Těšíme se na stín stromu, na chlad vody, na vlahou noc, kterou můžeme celičkou strávit venku. Letní slunovrat. Pro mne má ještě speciální význam, je to den, kdy jsem se narodila. Den, kdy je nejvíce světla. Rodiče měli šťastnou ruku, když mi vybrali jméno Lucie, tedy světlá a zářící. Přišlo mi to vždy trochu předurčující. A nyní, o několik desítek let později, světlem maluji jako fotografka a píšu vám o svátcích Kola roku. Ani se mi nechce věřit, že se kruh pomalu uzavírá, neboť jsou před námi už jen dva. … LITHA, letní slunovrat, kupadla a svatojánské oslavy Litha je anglosaské označení pro červen a červenec, znamená mírný anebo splavný, což pravděpodobně odkazovalo na fakt, že tyto měsíce byly vhodné na plavbu po moři. Svátek letního slunovratu oslavoval slunce po celé Evropě — zapalovaly se ohně, z kopců spouštěly hořící kola, která měla slunce v jeho síle ještě podpořit. Slunovratovou nocí totiž o ni zase pomalu přichází. Teď jsme ovšem na vrcholu, a tak je třeba slavit! Kde jinde hledat ohlasy pohanských oslav, než v lidových tradicích. Zatímco oslavy zimního slunovratu byly u nás poměrně silně kristianizovány, letní slunovrat si po celou dobu zachoval svůj pohanský ráz. Oba slunovraty byly pro Slovany velmi důležité svátky, spojené hlavně se sluncem a ohněm. U letního slunovratu však hrál svou důležitou roli také jiný živel — voda. Tak důležitý pro život, pro nadcházející úrodu, a také — stejně jako oheň — symbol očisty. Slované v tomto období slavili tzv. kupadelné svátky, které splynuly volně ve svatojánské oslavy. Kromě svatojánských ohňů se zachovalo mnoho dalších zvyků — i běžní lidé se pouštěli v tyto dny do magických rituálů. Ženy i muži se opásávali ochranným pelyňkem černobýlem a trhalo se mnoho dalších bylin, o kterých se věřilo, že v den sv. Jana mají největší moc. Pletly se věnce a pouštěly po vodě. Právě svatojánský věneček byl jednou z inspirací pro fotografie svátku Litha. Kromě bylin se hledalo magické zlaté kapradí. A já vám prozradím, že u nás na Hradci máme jeden exemplář v knihovně — a to prosím ne knihu, ale skutečnou „kvetoucí“ kapradinu, podezřeň královskou, s umně vyvedenou cedulkou „Zlaté kapradí“, aby nikdo nezůstal na pochybách. Takže já budu zřejmě letos nocovat na dvorku naší knihovny a čekat na zlatý kvítek. Inspirace pro toto období: Pokud nechcete hledat zlaté kapradí, natrhejte si svatojánské byliny — třeba třezalku, bezový květ, heřmánek, růži, diviznu, dobromysl, mátu, bazalku, lípu, chrpu, kopretinu, mateřídoušku… Můžete je využít v pokrmech, čajích a studených nápojích, a nebo jen tak, do vázy pro potěchu. Uvijte si věneček — třeba z výše zmíněných bylinek. Pusťte jej po vodě, nebo si jím ozdobte vaše oblíbené místo na zahradě, balkoně, či doma. Svlažte se vodou v řece, nebo se projděte bosýma nohama v ranní rose. Píšu to snad u každého svátku — ale nelze jinak — ohněm nikdy nic nezkazíte! A navíc, svatojánské ohně u nás mají tradici! Žádnou slovanskou bohyni, která by se vázala k vodám, nemáme doloženou. Slované měli spíše bůžky a bytosti nižšího stupně, jež se vázali k přírodním jevům nebo lokacím. U vod to byly různé víly, rusalky a samodivy. Rusalky byly většinou duše předčasně zemřelých dívek. Na letnice (také rusalia, či rusadelné svátky, které byly zároveň svátky zemřelých) se dívky oblékly do bílého, ozdobily květinami, někdy se topila či pálila postava rusalky (nebo třeba mladé ozdobené břízky). Díky rozdílnému kalendáři v pravoslaví letnice často připadají právě na období poblíž letního slunovratu, u nás je to na přelomu května a června. ~ Lucie Deutsch, 15. 6. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – Beltain
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Beltain Nechť láska hoří pod okvětními lístky Blíží se mílovými kroky, i když dle přírody se letos zdá, že je tady s námi o dost dříve – Máj, čas květu, plodnosti a lásky. Zeleň už nikdy nebude šťavnatější, něžné kvítky stromů se snáší k zemi jako o svatebním průvodu — a jako by nám příroda sama chtěla ustlat na úrodné zemi. Ptáci i mnohá zvířata si hledají své partnery. Polibky pod třešní, stavění májky — i naše tradice jsou spojeny s láskou. Některé jsou nové a jiné prastaré. Beltain se začíná slavit večer 30. dubna a pokračuje na 1. května. To proto, že nový den pro předky začínal se západem slunce, nikoli o půlnoci, jako dnes. Ve wiccanském Kole roku je to svátek plodnosti, růstu, lásky a sexuality, oslava spojení Trojjediné Bohyně a Rohatého Boha. Pro Kelty to byla hlavně oslava nadcházejícího léta, vyhánění dobytka a také významný ohňový svátek. Věřili také, že stejně jako na Samhain, je tu noc velice tenká hranice mezi naším světem a zásvětím. … Májové tradice I my máme předvečer Máje spojený s ohněm, a to díky pálení čarodějnic. Na mnoha místech hoří vatry. Tento zvyk u nás neměl kontinuitu ze starých dob, přišel z Německa, kde velké hořící ohně měly chránit proti zlým silám čarodějnic, které se slétaly na své sabaty. Je ale pravděpodobné, že právě tato Valpuržina nebo také Filipojakubská noc vychází původně z keltského svátku Beltain, kdy se mezi dvěma velkými ohni očišťoval dobytek vyháněný na pastvu po dlouhé zimě. Oheň měl také chránit před přírodními i nadpřirozenými vlivy, zajistit dobrou úrodu a léčit neplodnost a vůbec očistit lidi a dobytek od všeho zlého. … Další prastarou tradicí je stavění májek, které se objevuje po celé Evropě. Májka zřejmě měla symbolizovat opět ochranu obce a hojnost. Snad také mohlo jít o symboliku propojení ženského a mužského elementu. Dodnes se odborníci nemohou shodnout, co vlastně májka přesně znamenala. Výklady, že se jedná o falický symbol, najdeme třeba u Thomase Hobbse nebo Sigmunda Freuda. Jiní v ní vidí odkaz na posvátné stromy, propojení divokého lesa a civilizované zemědělské krajiny. Další vnímají vztyčení májky a následné oslavy jednoduše jako projev radosti z toho, že přišlo teplé počasí a lidé přežili další zimu. Májky se stavějí obecní — na návsi, ale také menší před domy dívek a mladých žen, aby jim muži (často jejich nastávající) vyjádřili před celou komunitou svou náklonnost. … A co ten polibek pod třešní? To je údajně čistě česká, poměrně novodobá, zřejmě původně městská tradice, spojená s Karlem Hynkem Máchou a jeho sochou na Petříně, kde v máji kvetlo množství třešní. Vždyť to byl právě on, kdo napsal romantickou báseň Máj. Na petřínské soše, kde synesteticky přičichuje k větvičce šeříku, najdete i její první verš „Byl pozdní večer – první máj“. Tak neváhejte a oslavte krásný lásky čas. Inspirace pro toto období: Stravte večer u ohně s lidmi, které máte rádi. Zpívejte, zatancujte si, zabubnujte. Můžete spálit, co váš tíží. Odvážní mohou zkusit přeskočit. Čichejte k voňavým květům, dívejte se okolo a prostě se radujte z nepřeberných půvabů přírody. A nezapomeňte na polibek pod třešní, nebo jakýmkoli jiným rozkvetlým stromem! Letos to vidím na bezy či dokonce lípy, poběží-li příroda tímto tempem BELTAIN — Moje zosobnění svátku Beltain je májová bohyně. Tajemná žena mnoha příslibů. Tak jako příroda nám s růstem, zelenou svěžestí a bohatstvím květů slibuje, jak úrodný bude rok. V krásné literatuře je považována za slovanskou bohyni lásky, krásy a manželství Lada. Byla jí zasvěcena také setba a orba. Její jméno vychází z obřadních písní, které se zpívaly na tzv. Zelené svátky, slavené v máji a dále v červnu okolo letnic a ve kterých se často objevuje slovo “Lado”. Pravděpodobně mělo význam “ženich/nevěsta, manžel/manželka. milenec/milenka. I když Lada nebyla skutečnou bohyní, místo u svátku Beltain si tato krásná “milenka” zaslouží. Jako Májová královna lákající svého Zeleného krále. ~ Lucie Deutsch, 20. 4. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – Ostara
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Ostara Jaro tak křehké a tak plné energie Blíží se jarní rovnodennost a s ní i svátek Ostara. Nevím, jak vy, ale já vnímám několik podob jara. Sílu i jemnost. Ráda si to připomínám v písních. Jemnost uslyšíte ve Skácelově básni Stopadesátý sonet o jaru a něžném hlasu Alice Holubové, která zpívá o tom, jak se pomalu slimáčími růžky odhodlává tráva… snad růst až k nebesům.Na druhé straně leží písně, které odrážejí novou a silnou energii přicházející se slunečními paprsky. A radost, že zima odešla.Pusťte si třeba Morenu Tomáše Kočka. Nejdříve se pomalu rozhlédnete po krajině, kde ještě vládne zima… pak už se však chystá její nezvratný konec, energie roste, až se vše freneticky roztočí v kole oslav. Morena shořela v ohni a jaro je tady. Tak tedy: „Vítej, Vesno!“ … Ostara Ostara připadá na jarní rovnodennost a je druhým jarním svátkem v Kole roku. Den a noc jsou v dokonalé rovnováze a na severní polokouli se překlápíme do té světlé a teplé poloviny roku. Přichází nový život a nová energie. Název svátek dostal po západogermánské bohyni jara, Ostaře, neboli Eostre, dle které se v angličtině a němčině jmenují Velikonoce (Easter, Ostern). Vždyť i oslavy spojené s jarní rovnodenností se dodnes zachovaly v našich velikonočních tradicích. Mladí zajíčci, svěže zelené větvičky, vajíčka, to vše jsou symboly plodnosti, nového života. Vajíčko však může symbolizovat i vyrovnanost vesmíru a mužského a ženského elementu. I pro Slovany byla jarní rovnodennost velice důležitým svátkem, možná právě proto, že jí začínal vegetační i zemědělský cyklus. O tomto svátku hořel živý oheň stejně jako o slunovratech. Díky lidové kultuře se do dnešních dob zachovaly pohanské zvyky spojené s počátky jara, ať je to topení Morany či přinášení léta do vsi. Inspirace pro toto období: Zasejte semínka, třeba jen osení nebo řeřichu za oknem, když nemáte zahrádku a pozorujte, jak rostou. Užijte si pobyt v přírodě, podívejte se, co dobrého vám nabízí – všude bude plno zelené energie (kopřiva, medvědí česnek, ale třeba i pupeny břízy). Jen dejte pozor, kde trháte, a také buďte k přírodě citliví. Když už budete venku, zapalte si oheň a poseďte u něj s rodinou či přáteli. Oslavte Velikonoce dle vašich tradic a vašeho vyznání. VESNA — asi téměř všichni vnímáme Vesnu jako slovanskou bohyni jara, ale není tomu tak. Spíše než o uctívanou bohyni se jednalo o personifikaci ročního období. Dodnes v poetickém jazyce nazýváme jaro vesnou. Jak se fotí Jaro Na focení Ostary jsem si moc přála krásné jarní, veselé a slunečné počasí. Ten rok však bylo opravdu chladno a dost pršelo. Už nezbývalo moc dní k Beltainu, a tak jsem se rozhodla, že jaro bude prostě víc zadumané. V jednu chvíli, když jsem Katce – mé Vesně – vložila do rukou narašené větvičky (které odkazují třeba ke zvyku přinášení léta), vysvitlo na pár vteřin slunce. Skrze mraky a stromy přesně do míst, kde stála. Podívala se na slunce, na větvičky a v tom mžiku bylo slunce pryč. Kouzlo tepla jarních paprsků, těch, které nabývají od svátku Ostara na síle, však zůstalo uchováno na fotce. Tak, jak píše Jan Skácel: „Jaro je tak křehké, až se světlo láme, pomalu slimáčími růžky se odhodlává tráva…“ ~ Lucie Deutsch, 16. 3. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – předjaří
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Předjaří V sadě jsem utrhla květinu. Jen s chabou útěchou– že nezavane sněhem. Dnes zkrátila jsem jeden život. A pro chvíli radosti,jak povzdech nad světem,pomalu lístky umírají. Předjaří Čas suchých trav a nesměle vykukujících sněženek. Čas jehněd a nalévajících se pupenů. Kdo sedí zalezlý uvnitř, sotva postřehne tu proměnu. Ale kdo vytáhne paty ven, vidí, jak se život po zimě začíná probouzet. Jako amatérská zahradnice mám ráda ty chvíle, kdy chodím obhlížet svou zahradu a koukám se, jaké překvapení mi ten den příroda připravila. Tady se rozvinul květ čemeřice. Tam na mne mrká jediná sněženka svého druhu – aspoň u nás na zahradě – ostatní se už roky neobtěžují kvést. Své barvy rozprsklo pod ořech hejno krokusů a kosatečky konkurují svou modří tomu nejzářivějšímu inkoustu. Pak už to jde v rychlém sledu – narcisky a tulipány vystrkují své růžky ze zbytků listí na záhonech a trávu ozdobily sedmikrásky a ladoničky. Chodím okolo a dívám se, které bych si mohla dovolit utrhnout a přinést tak kousek jara domů. Můj muž je zarytým zastáncem postoje „Netrhat“. Dcerka zase – „Utrhnu, co vidím, ideálně bez stonku“ (s věkem se to zlepšuje). Můj je někde mezi. Ale v tom křehkém startu, v předjaří, s úctou nechávám vše na zahradě. Pro včely, pro potěchu kolemjdoucím, pro slunce, zrcadlící se ve žlutých středech květů. ~ Lucie Deutsch, 17. 2. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – Imbolc
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Imbolc IMBOLC, příroda probouzející se pod peřinou sněhu Za necelé dva týdny, 1. a 2. února nastane svátek Kola roku, Imbolc. Svátek spojený s energií předjaří. Máme však před sebou ještě kus ledna, po mnoha letech koukáme z oken na zasněženou zimní krajinu, proto si zamyšlení nad přelomem jara a zimy nechme na příští vydání a povězme si něco o samotných svátcích, které se k datu 1. a 2. února váží. … Imbolc Není jasné, z čeho vychází jeho název — existuje několik teorií — buď znamená “v břiše”, “ovčí mléko” nebo “očista”. Často se uvádí, že označuje čas, kdy březím ovcím začíná laktace. Je to dodnes slavený gaelský svátek, zasvěcený patronce Irska svaté Brigitě či pohanské bohyni plodnosti, úrody a kovářství Brigid. Prováděla se očista stavení včetně vymetání ohnišť a zapálení očistných ohňů. Svátek je vnímán jako počátek jara. Může se vám to zdát zvláštní, ale třeba středověcí učenci začínali jaro právě únorem. A na britských ostrovech, kde je mírné a vlhké klima, začíná jaro přece jen dříve než u nás, uprostřed kontinentu. V Kole roku, odvozeném od wiccanské tradice, je Imbolc svátkem světla, nových počátků a dobou, kdy Bohyně vstupuje na tento svět ve své panenské podobě. … Hromnice Ač je zima a krajina může ještě dlouho odpočívat pod sněhem, energie už je jiná, jak přibývá slunečního svitu. Naši předci, tolik závislí na počasí, zaznamenali tuto změnu v pranostikách. Že měl svátek na počátku února z tohoto hlediska obrovskou důležitost, lze vysledovat z neuvěřitelného množství pranostik – okolo čtyřiceti, které se k němu váží. Určitě si sami na některé vzpomenete – „Na Hromice o hodinu více“. „Na Hromnice měl by skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout“. Mně osobně se líbí tato: “Na Hromnice potkává se zima s jarem”. Naši předci věděli, že jaro je už za dveřmi, a tak uklízeli po zimě a připravovali se na další zemědělský rok. Na Hromnice (z církevního hlediska správně svátek Očišťování panny Marie, od 60. let 20. století svátek Uvedení Páně do chrámu), se tradičně světily svíčky, které měly dle folklórní tradice ochránit stavení před úderem blesku – hromničky. Ty daly svátku jeho lidový název. A jak je to s Hromnicemi a slovanským bohem blesku a hromu, Perunem? V únoru s oteplováním vzduchu začínají první bouřky, a tak první zahřmění u Slovanů ohlašovalo jaro. Na jeho počest se provedla rituální orba. Schválně, zkuste si všimnout, zda letos na Hromnice zahřmí. Inspirace pro toto období: Definitivně končí doba vánoční, spolu se schováním posledních zbytků vánoční výzdoby se, stejně jako naši předci, můžeme pustit do úklidu domova, abychom udělali prostor pro něco nového, co přijde. Pořiďte si domů květiny jako posly jara, třeba primulky, plánujte zahrádku, přemítejte, jak byste chtěli prožít nadcházející rok. Zapalte si večer svíčku jako připomínku očistného ohně, ochrany a požehnání. Kdybych měla fotit svátky Kola roku znovu a počasí by mi bezmezně přálo, udělala bych jisté změny. Třeba ve svátcích Yule a Imbolc. Pro oba tyto svátky je důležitá symbolika světla, ale zatímco Yule pro mne čím dál více znamená světlo ve tmě, Imbolc je jako slunce odrážející se od sněhu. Bílé je tolik, že nás z něj až bolí oči. Slunce je stále velmi nízko, a tak nám svítí téměř po celý den do oken, a jeho záře nás nabíjí novou energií. Imbolc jsem chtěla fotit v bílé krajině zapadané sněhem. Měla jsem vybraný březový hájek, ať je ta bílá i na kmenech stromů (navíc bříza je jednou ze symbolických rostlin tohoto svátku). Vše klaplo, napadl sníh, domluvily jsme se s modelkou, že zda dva dny bude k dispozici. Mezitím ten krásný napadaný sníh téměř všechen roztál, když teplota za slunečného únorového dne náhle vystoupala k 10 stupňům. Nu což, jak únorové pranostiky ukazují, s oblevou je také třeba počítat! A tak záři, naději a světlo na většině fotek symbolicky obstarala skromná svíčka hromnička. Jedna fotka se sněhem však vyšla. U nás za domem, kde slunce nesvítí, ho trocha zbyla. A tam vznikla snad má absolutně nejoblíbenější fotografie celého cyklu Kola roku — Příroda jako mladá dívka, ještě spící na sněhové peřině, zachycená těsně před svým probuzením, obklopená světlem hromniček. ~ Lucie Deutsch, 20. 1. 2024 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – Yule
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Yule YULE, ztišená krajina se zlatým sluncem Ani nevíte, jakou radost mi udělal letošní sníh. Připadalo mi, že jsem se vrátila do zim mého dětství. Přesně tak, pod tichým sněhem jsem si vždy představovala Vánoce a podobně jsem si vysnila i fotky pro svátek Yule – zimní slunovrat. Čerstvý sníh a nádherné západy slunce s oblohou plnou zlata následovanou červánky, to je zima, kterou mám ráda a kterou se dokážu kochat do neomrzení. Ale jak víte, sníh je věc prchavá a spoléhat se při focení na sníh, nedejbože na nejkrásnější kombinaci – čerstvý sníh třpytící se za svitu slunce, to nevyjde vždy. Už jsem se naučila pracovat s tím, co mi příroda umožní. … Vraťme se ale k zimnímu slunovratu, počátku astronomické zimy a svátku, jež má v Kole roku název Yule. Je to prastarý svátek, který se slavil v obměnách po celé Evropě, a v mnoha zemích se jeho název přenesl i na současné Vánoce. Okolo 22. prosince nastává nejdelší noc v roce a staré kultury věřily, že umírá staré a zároveň se rodí nové slunce. Je to záblesk světla a naděje v té největší temnotě. Příroda spí, začíná zima a ještě dlouho tu s námi bude. Přesto je slunovrat příslibem, že opět přijde jaro a léto, protože od tohoto dne slunce opět sílí. Snad aby se podpořilo jeho znovuzrození, pálila se po celé Evropě vánoční polena, někde oheň neměl vyhasnout po celých 12 dní, tzv. svatých nocí. Podobně jako o Samhainu se věřilo, že je to doba magického bezčasí, kdy po zemi chodí nejrůznější bytosti. Kromě ohně byly důležitými symboly svátku stálezelené rostliny, které představovaly nesmrtelnost – jmelí, cesmína, jedle, tis, atd. Mnoho zvyků bylo integrováno do křesťanského a folklorního pojetí Vánoc, protože církev, než by oblíbené staré svátky potírala, dala jim nový význam. A tak se nám dodnes zachovala hojnost vánočního stolu, jmelí, obdarovávání se, koleda, nejrůznější typy věšteb a magických úkonů, kterým právě doba Vánoc propůjčuje svou moc. Inspirace pro toto období: Čas adventu a Vánoc je pro nás často hektický a zapomínáme na to, k čemu nás příroda svým příkladem nabádá – k odpočinku a ztišení. Mnohem více pak dokážeme vnímat náš vnitřní hlas. Zamyslete se, co skutečně v tomto období potřebujete a co je jen naplňování utkvělých představ o dokonalých Vánocích, nechte si jen to, co je pro vás a vaši rodinu důležité. Napište si na papír svá přání a vize. Můžete je uschovat a za rok si přečíst, zda se naplnily. Zapalte si krb, svíčky, nebo jakkoli jinak vneste do svého domova světlo. SYMBOLIKA SLUNCE a LUCIE — Nad ztvárněním svátku Yule jsem dlouho přemýšlela. Nechtěla jsem do něj vnášet anglosaské pojetí s červenozelenou cesmínou, a chtěla jsem najít něco, co se blíží mé představě sněhem zaváté zimy se zlatým nebem a zároveň se dotýká našich tradic. Mou bytostí pro svátek Yule se tedy stala Lucie, patronka světla, žena v bílém, co noci upije, ale dne nepřidá. Nemá zde věnec ze svící, jak je u ní obvyklé v severských zemích, propojila jsem ji s yulovou symbolikou, zlatým kotoučem symbolizujícím slunce a jmelím, odkazujícím na jeho nesmrtelnost. Vítej sluncea první hvězdo,ve tmách se obracím,kde svítí lucerny, plamínkya jiskry v očích. Kde voní jehličía tiše spípod sněhem třpytivýmnaše sny. ~ Lucie Deutsch, 23.12.2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Pod podzimními listy
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Pod Podzimními Listy Pod podzimními listy…Či snad už opadaly?A zšedly jako vlasytěch žen, co vyčkávalyu oken na své milé,ach, milé, přerozmilé,za zavřenými oknyse nikdy nedočkaly. Pod lednovými sněhy,co dávno ztály žárem,tak jako loňské ledyse rozpukalo žalemna střepy srdce milé,mé milé, přerozmilé,když tam za svými oknymne vyhlížela stále. Pak přišlo jaro záhykdy slunce rány zhojí,to ženich přijde s družbousi pro nevěstu svoji,tak neplač, moje milá,má milá, přerozmilá,já se stíny za oknyti také svatbu strojím. Když v půli června bylanoc temná jako v hrobě,to čísi ruka bílána okna klepe toběJen pusť mne moje milá,má milá, přerozmilá,jen na malinkou chvílipusť mne má milá k sobě. Pod podzimními listy,co popadaly z nebe,tvé vlasy padlé sněhem,tvé tělo trochu zebePřec dočkala ses milá,ach, milá, přerozmilá,to rozbitými oknyjá přišel si pro tebe. Když zima přijde náhle,pak přikryjte nás chvojím,mne a moji milou,tam kde kříž v poli stojíJen přitul se má milá,má milá, přerozmilá,pod dubovými prknymy navždy budem svoji. ~ Lucie Deutsch, 18.11. 2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – Samhain
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Samhain Po teplých dnech podzimu přišlo ochlazení. Brzy začne období, které je v češtině poeticky nazváno dle přírodního jevu – listopad. Není to ale jen listí, které padá. Celá příroda je jakoby v úpadku, začíná tlít, cítíme tu vůni a vlhkost ve vzduchu. Je to zamilované období dekadentních básníků, kteří viděli v rozpadu krásu. A činili dobře. Protože tento rozpad umožňuje další život. Je to nekonečný koloběh. Koloběh přírody. Po velkém vzepjetí je třeba si odpočinout. A tak se i příroda chystá ke spánku a síla plyne zpět ke kořenům. Začíná nejtemnější část roku. Samhain, krása v úpadku a prolínání světů Večer, 31. října, nastane dle Kola roku – svátek Samhain. V keltské kultuře se jednalo o konec roku, den, kdy se prolnul náš svět se světem mrtvých. Vychází z něj anglosaský Halloween i naše Dušičky. Věřilo se, že předci a duchové nás mohou tuto noc navštěvovat. Proto se nosily nejrůznější masky, aby zlí duchové smrtelníky nepoznali a neublížili jim. Proto se rozsvěcovaly dýně, dříve dlabané řepy – jako ochrana proti zlým silám, ale zároveň jako znamení pro předky, kteří mohli najít cestu domů. I pro nás je začátek listopadu obdobím, kdy více než jindy věnujeme vzpomínky našim zemřelým. Hřbitovy se zaplní tisíci drobných světýlek, na počest těch, jež tady byli před námi. Magické plamínky mihotající se ve tmě, úlitby za duše v očistci, nebo prostě jen vyjádření – už tady nejsi, ale myslím na tebe. Svět živých a mrtvých se v tyto dny opět prolne skrze naše vzpomínky. … Jak vidíte, má pro mne toto období dvě linky – jedna je daná děním v přírodě a druhá našim kulturním dědictvím a tradicemi. Obojí nás může vést k zamyšlení. Dlouhé listopadové večery přímo vybízejí k obrácení do sebe – začněme zvolňovat, naslouchejme svému vnitřnímu hlasu. Můžeme nechat za sebou to, co už nám více neslouží. Kolo roku se uzavírá a do nového můžeme vstoupit bez starých již nefunkčních vzorců, které necháme “zemřít”, tak jako příroda nechá spadnout listí, které bez své zeleně již nedokáže vyživovat stromy a keře přímo, ale jakmile zetlí, stane se živnou půdou. I přesto, že dokážeme opustit staré, můžeme cítit kontinuitu. S našimi předky. Sami se sebou a tím, kým jsme byli. Inspirace pro toto období: Projděte se listopadovou přírodou a vnímejte, jak se příroda pomalu ukládá ke spánku Zapalte svíčku, doma či na hřbitově a zavzpomínejte na členy rodiny, kteří tu už nejsou, vydlabejte dýni pro ochranu či na znamení cesty domů. Představte si linie předků, kteří tu byli před vámi a díky kterým jste na světě. Prožijte vděčnost, za to, co vám předali, odpusťte staré křivdy, které již nemohou napravit. Projděte staré fotografie, vyprávějte si příběhy. Zvědomte si, co vás tíží, napište to na papírek a spalte jej. Morana je považována za slovanskou bohyni smrti, ale spíše než bohyní byla personifikací zimního období. Slovanskou bohyní se stala až v romantickém 19. století, kdy se obrozenci snažili ukázat, že slovanská mytologie je stejně bohatá, jako třeba germánská a hledali slovanské analogie ke známým bohyním z jiných kultur, jako byly bohyně Hekaté, Hel a podobně. Mou Moranu ztvárnila Jana Slavice, žena, která se věnuje umírání a přírodnímu pohřebnictví. Ač symbolizuje temnou část roku a vše je v tmavých barvách, věřím, že není jen temná. Je nevyhnutelná, moudrá, přijímající, přináší odpočinek a úlevu, aby mohlo přijít obrození. ~ Lucie Deutsch, 21. října 2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Kolo roku – Mabon
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Kolo roku ~ Mabon Kolo roku není starý koncept, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jedná se o cyklus wiccanských svátků, který vznikl v 50. letech 20. století. Inspiroval se však starými solárními a zemědělskými svátky napříč evropským kontinentem, zvláště keltskými a germánskými. Mnohá novopohanská a new age hnutí mimo anglosaský okruh Kolo roku dále rozvíjejí a přizpůsobují svým vlastním potřebám. Například u nás jej novopohané propojili se slovanskou mytologií (tzv. Slovanský kolovrat). Dochází k jejich propojení s živly, archetypy a dalšími koncepty. Pro mne samotnou je Kolo roku nejvíce naladěním na přírodu a její rytmy. Věřím, že pokud se jimi inspirujeme, vneseme o něco víc harmonie do našeho života. Ve svých fotografiích jsem se snažila všechny tyto aspekty propojit, zároveň v nich najít místo pro tradice, které se často dodnes zachovaly. Nechala jsem se však vést i vlastní fantazií a díly jiných autorů (filmy, písněmi a hlavně speciálně vytvořenými autorskými vonnými esencemi Šárky Hájkové pro každý svátek). Mabon aneb Vítej, podzime! Možná se to letos nezdá – je takové teplo, že se dle naší nátury buď sluníme, anebo schováváme ve stínu. Ani vlahé noci nenapovídají, že by mělo léto předat svou vládu. Přesto jasně vidíme, že se dny zkracují. A dnes, 23. září, jsou den i noc přesně v rovnováze. Dneškem se překlápíme do temnější poloviny roku. Pojďme si něco povědět o čase okolo svátku Mabon, podzimní rovnodennosti. Vnímaví pozorovatelé zachytí první náznaky. Kolem nás už se na zemi povaluje první barevné listí. Příroda bude pomalu uvadat, slunce slábnout. Ještě ale není čas myslet na pochmurné chladné večery a sychravá rána. Je stále čas slavit. Slunce ještě září, i když ne v plné síle. Tyto dny se nesou v hřejivých barvách teple zelené a zlatavé, až se postupně listí dubů, habrů, javorů a buků zbarví do roztodivných odstínů hnědé, červené, žluté a oranžové… aby pak pomalu spadalo a přivítalo další období v tomto roce, dušičkové. Podzim je přelom, kdy z venku přecházíme dovnitř, ale ještě se rádi necháme pošimrat sluncem. Na zahradách kvetou barevné hvězdnice, zlatobýly, letničky se těší z podzimních paprsků a růže často do zámrazu ještě na chvíli vykvetou.Sbíráme podzimní plody – jablka, ořechy, zeleninu – a sledujeme, jak příroda v posledním ohňostroji rozprskne své barvy, aby se pak poddala zaslouženému odpočinku. Těšíme se z burčáku, jablečných koláčů a toho, že si večer zapálíme svíčku. Je to období hojnosti, čas, kdy se můžeme zaměřit na vděčnost, poděkování za to, čeho jsme dosáhli, na co jsme hrdí, rekapitulujeme, co pěkného jsme zažili. Naši předkové pořádali v tomto období hody, kdy oslavovali sklizeň pod střechou a konec náročného období zemědělských prací. Oslavme tedy i my plody naší práce. Tipy na oslavu: ochutnejte burčák, čerstvě lisovaný jablečný mošt nebo jiné dary, které teď příroda nabízí ozdobte si domov, v němž budete opět trávit mnohem více času uspořádejte setkání s přáteli, kde každý přinese něco drobného buď z letošní úrody, nebo prostě jen s dobrým úmyslem uvařené, vytvořené či koupené povídejte si o svých zážitcích z léta a o tom, co se vám během roku povedlo Svátek Mabon zosobňuje slovanská bohyně úrody a zároveň přadlena osudu, Mokoš. Inspirovala mne stejnojmenná píseň folk metalové kapely Silent Stream Godless Elegy, filmová báseň Zlatý kolovrat a vůně jablek. ~ Lucie Deutsch, 23. 9. 2023 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.