Jak získat ročně sedm týdnů volna navíc aneb odkud se vzala sobota a co s ní
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jak získat ročně sedm týdnů volna navíc aneb odkud se vzala sobota a co s ní …že Bůh stvořil svět za šest dní a sedmý den odpočíval, je jaksi všeobecně známo, a to i zarytým odmítačům jakéhokoli náboženství. Týden tradičně začínal nedělí a tím sedmým (volným) dnem byla sobota. Koneckonců jaký je první den v týdnu v angličtině? Sunday. Neděle. Všichni víme. Historicky se světila sobota (sabat, šábes) jako sedmý den, den odpočinku. Křesťané k tomu pak přidali ještě neděli, protože to je den vzkříšení (btw. kdo kdy chodil na ruštinu tak ví, že neděle se rusky řekne, komunistům navzdory, „vaskresenje“ tedy „vzkříšení“), a pak postupně začali křesťané světit jako sedmý den neděli, asi proto, aby se odlišili od židů. Ortodoxní židé v tento volný den nedělají opravdu vůbec, ale vůbec nic, a na případnou práci si berou (nežidovské) služebnictvo. Moderní západní člověk stále něco dělá, stále je dostupný a i na dovolené alespoň odepisuje na mejly. Cílem mnoha moderních digitálních nomádů je práce odkudkoli. Ale nenechte se zmást exotickými destinacemi a krásnými fotkami, leckdy pracují velmi tvrdě a vlastně nonstop. Jen prostě z netradičních míst a pijí k tomu barevné drinky. Koncept šest dní práce a pak jeden volný den pro sebe je léty prověřený a důležitý, a to zejména v případě, že vás vaše práce baví. Schválně si to zkuste. Jeden den v týdnu si nechat pro sebe. Na odpočinek a na aktivity, na které vám normálně nezbývá čas. Dejte si řízenou pauzu a pak budete mnohem výkonější. A co tedy s tou volnou sobotou? To je na vás! Kavky nejčastěji ve volný den chodí na výlet. Do lesa a na hrad. A i v zimě. Za jakéhokoli počasí. A večer posedíme na zahradě. Nebo doma, to je jedno. Někdy přijdou nějací kamarádi, ale leckdy taky ne. V sezóně zemědělských prací pracuju na zahradě, je to pohyb na vzduchu, to za práci zas až tolik nepovažuju a je to něco, co normálně nestíhám. V agrotechnických lhůtách mám pravidleně zpoždění. Když se stane, že zůstanem doma a mám touhu třeba šít, dělám jen něco, co neplánuju (a to ani výhledově) zařadit na svůj eshop. Takhle třeba vznikl nový potah na křeslo (na kterém spí kocour). Deset let mě to křesílko rozčilovalo, bylo takové příliš osmdesátkové, s ušmudlaným potahem. Když jsem se jedno sobotní deštivé odpoledne odhodlala, že dnes je ten den, kdy ho konečně přečalouním, měla jsem to za 3 hodiny hotové! A tohle je přesně ten typ projektu, na který člověk normálně NIKDY nemá čas. Těch sobot je do roka 52. To je 52 volných dní, neboli víc, než 7 týdnů. 7 týdnů volba! Nenechte si je vzít! …nějaké další sobotní tipy přidám zas příště. Tentokráte článek ilustruji z dušičkového návratu do krajin, kde je moje duše doma, i když jsem ta fyzicky nikdy nežila. Ale cítím hluboké sepjetí s tímhle místem. ~ Hana Valentová, 15.11. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Jak získat ročně sedm týdnů volna navíc
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jak získat ročně sedm týdnů volna navíc …stalo se mi, a to opakovaně, že mi lidé s výčitkou říkají, že oni teda nemají čas číst. A že by taky chtěli mít tolik času jako já, jen tak se poflakovat a nedělat nic pořádnýho. A vůbec, jak to můžu všechno stihnout, vždyť mám přeci čtyři děti. Odtajním to tedy tady v novinách. Eh, jmenuje se to digitální detox, o kterém jsem tu už před časem psala. Hlídejte si čas strávený na mobilu (a to fest!) a vůbec čas strávený na sítích. Choďte pěšky a dívejte se kolem sebe. Jezděte hromadnou dopravou. Protože auto čas nešetří, jízdu autem je potřeba započítat do aktivní části dne, musíte mít bdělou pozornost a mozek jede na plné obrátky, rozhodně neodpočívá. A kde tedy vzít těch slíbených sedm týdnů volna navíc? Dodržujte šabes! Cože? Mnu šabat/sabat/šabes/sobota je sedmý den v týdnu věnovaný odpočinku a opuštění všech pracovních činností. Rok má 365 dní, to je 52 týdnů, to bude tak asi 52 sobot, které můžete mít pro sebe. Dohromady je to víc, než sedm týdnů. Sedm týdnů volna! Já vím, někdy je člověk nemocný a někdy někam odjíždí (nebo přijíždí) a někdo má nepravidelné směny, ale nebuďme dogmatici a nechme si místo toho kdyžtak volný jiný den. Prostě šest dní práce a pak jeden volný den pro sebe. Je to důležité, a zejména v případě, že vás vaše práce baví. Schválně si to zkuste. Dejte si řízenou pauzu a pak budete mnohem výkonnější. Co tedy s těmi získanými sedmi týdny? O tom, co dělám a kam chodím vám napíšu příště. Tady dávám k dobru, jak s úsporou času naložil Malý princ: „Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se Malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce…“ Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt,” řekl Malý princ, „šel bych docela pomaloučku ke studánce…“ (Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ) Přistupuji k životu tak nějak podobně. Včera jsem šla navštívit mámu, vzala jsem to cestou přes výstavu v Rudolfinu. jela jsem vlakem – pěšky – tramvají, ale nasedla jsem do špatnýho čísla, tak jsem si neplánovaně vyblejskla letohrádek královny Anny a pak zas pěšky a konečně tou správnou tramvají. „Byl to obchodník s patentními pilulkami utišujícími žízeň. Když člověk jednu polkne nemusí týden pít. „Proč to prodáváš?“ zeptal se Malý princ. „Je to velká úspora času,“ odpověděl obchodník. „Znalci to vypočítali. Ušetří se padesát tři minuty za týden.“ „A co udělá s těmito padesáti třemi minutami?“ „Co kdo chce…“ Kdybych já měl padesát tři minuty nazbyt,” řekl Malý princ, „šel bych docela pomaloučku ke studánce…“ (Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ) Přistupuji k životu tak nějak podobně. Včera jsem šla navštívit mámu, vzala jsem to cestou přes výstavu v Rudolfinu. jela jsem vlakem – pěšky – tramvají, ale nasedla jsem do špatnýho čísla, tak jsem si neplánovaně vyblejskla letohrádek královny Anny a pak zas pěšky a konečně tou správnou tramvají. ~ Hana Valentová, 18.10. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
O Liberci a kněžně Libuši
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt O Liberci a kněžně Libuši Mám slabost pro krajiny na okraji zájmu. Už třetím rokem procházím stále stejná místa a fotím znovu a znovu pražskou hrabalovskou Libeň. Procházím bájemi opředenou kovárnou Na Hrázi věčnosti, totiž obratištěm autobusů u metra Palmovka, myslím na ty, co tu žili jen pár metrů pode mnou (Bohumil Hrabal a jeho žena Pipsi, kocour Etan, Vladimír Boudník i častý návštěvník Egon Bondy) a nacházím nové poklady. Jednou za čas je ukazuji i tady, v Tvůrcovských novinách. Jen o něco málo déle studuji na Liberecké škole fotografické, která mě vlastně k Libni přivedla. Nelze si nevšimnout, že tato dvě místa se sobě vizuálně dosti podobají. Liberec-Libeň by klidně mohla fungovat jako partnerská města. Chaotický urbanismus, devadesátkové dozvuky, necitlivé a brutální zásahy do původní zástavby, exodus původního obyvatelstva, svérázné hospůdky a spousta zajímavých místních postaviček. Nejasná koncepce. Přes chybějící prvotní líbivost jim nelze upřít jistý půvab. Jako by duch Bohumila Hrabala (který teda podle mě v Liberci nikdy nebyl) bránil modernizaci a hipsterizaci místa. Pověst praví, že místa začínající příponou Lib (jako Liberec či Libeň) jsou libá (čti velmi krásná) a založila je kněžna Libuše. Něco na tom přeci jen bude, protože ta podobnost je zarážející. Začala jsem opatrně fotit i Liberec a když smíchám fotky do jednoho paklíku s Libní, kdo není přímo místopisný znalec, nepozná co je odkud. Tentokráte vás tedy zvu na procházku další „Palmovkou“, která ale není v pražské Libni, nýbrž v tom krásném městě na severu. A můžete mi věřit, že tomu rozumím, že se dokážu vcítit do preferencí kněžny Libuše, pocházím totiž z Liboce. ~ Hana Valentová, 20.9. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Petrkov
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Petrkov Vysočinu tvoří pestrá mozaika krajin, které nějak zbyly. Nejsou to ani vysoké hory, ani třeba jihočeské rybníky či úrodné Polabí nebo kraj s vinicemi. Vysočina je možná tak nějak navíc, taková težko pojmenovatelná, převážně kulturní krajina. Na Havlíčkobrodsku echt zemědělská. Oooobrovské lány, zhusta s kukuřicí či řepkou, občas remízek hospodářského lesa. Cesty, co nikam nevedou. Vesnice zhusta zrekonstruované v 80. letech. No a v tom nejvíc nudném místě, na periferii dnešního města, leží Petrkov. Oáza v poušti. Místo dýchající dávno zašlými časy. Je to jeden z těch překvapivě mnoha kulturních ostrůvků, které tahle drsná a na první pohled (a na druhý taky) nepřístupná oblast nabízí. Malý zámek, nebo možná jen větší statek, jehož posledními vlastníky byla rodina Bohuslava Reynka. Dnes je tam česko-francouzské kulturní centrum a vřele doporučuji k návštěvě. Ani ne tak kvůli výstavám (i když nic proti nim, kulturní nabídka je tam skvělá), spíše se nechat pohltit místem. Protože tohle je jedno z těch míst, které má obrovskou sílu. Žádné muzeum či mauzoleum, ale opravdu máte pocit, že jste na návštěvě doma u Reynků, jen oni zrovna někam na chvilku odběhli. Můžete se posadit na kanape v modrém pokoji a poslouchat hudbu, nebo procházet po věkovitém schodišti či jen tak bloumat v zarostlé zahradě. Nenásilně, mile ode všad dýchá Reynkovský duch. Tady porozumíte jeho grafikám a pocítíte touhu zase znovu číst poezii. Pochopíte, proč se nerad vzdaloval ze své zahrady. Svět je možné poznat tak, že bude cestovat po cizích zemích a nebo tak, že zůstanete, tam kde jste a věnujete se plně svému mikrokosmu. Přináším pár střípků z místa, které stojí za návštěvu. Ano je to zámeček a má to i reprezentativní prostory, ale vybírám záměrně tahle silná místa, kde cítím, že jsou milována. Petrkovská letní imprese Petrkovská letní imprese Petrkovská letní imprese Petrkovská letní imprese Petrkovská letní imprese Petrkovská letní imprese ~ Hana Valentová, 16.8. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Český les, kraj, kam nikdo nechodí
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Český les, kraj, kam nikdo nechodí Na začátku prázdnin jezdíme pravidelně s mužem na pár dní na čundr. Termín je dán nikoli naším svobodným výběrem, ale účastí našich dětí na skautských táborech. Je to čas, kdy bývá obrovské horko a nebo pořádné bouřky (či kombinace obého) a taky je všude spousta lidu. Výletníci, podpořeni začátkem prázdnin a volnými dny, jsou snad všude. Poslední roky tomu ještě přidává raketově vzrůstající popularita stezky Českem. Letos jsme chtěli jen na Bílé Karpaty, jenže tam by asi bylo strašné horko a spousta stezkařů a tak jsme se rozhodli, že se vydáme někam, kde nikdy nikdo nebyl, neb tam nejsou hospody, tedy do Českého lesa. Vnímala jsem to vždy jako takovou Šumavu B, prostě okrajová část, která není tak vysoká/hezká/zajímavá, aby stála za návštěvu. V Českém lese je les. Všude. Většinou hospodářský, tj. smrkový, takový ten klasický houbařský, v podrostu borůvky, v nižších partiích mech, kapradiny a přesličky. Ale najdou se i relikty původních porostů a zbytky mokřadů. Vojenská minulost je silně přítomná, cesty jsou rovné, dlouhé a často zpevněné. Jelikož je šířkou přeci jen menší než Šumava, vysídlené hraniční pásmo zabralo značnou část území a vesnice, co vojáci srovnali se zemí, si vzala příroda nazpět. Připomínek na ty, co tu kdysi žili, je málo a pokud se nedíváte pečlivě, nevšimnete si. Snad jen občasné louky s pradávnými jmény, co můžete najít uprostřed hustých lesů dávají tušit původní osadníky. Sem tam lípa nebo třešeň. Zato po stráži hranic tu zbyly opuštěné roty, strážní věže, ze kterých jsou dnes monumentální rozhledny, a nesekaný bolševník. Chtěla jsem tenhle článek nazvat krajina, která nezve k návratu. Jenže… kde jinde můžete jít několik dní ve vrcholné sezóně aniž byste potkali člověka, když nebudete chtít? Kde můžete bez rozpaků pít vodu z hojných studánek? Kde nemusíte řešit, kde budete dnes spát? Kde vzduch voní? Kde svoboda je hmatatelná? Ta krajina má své (velmi skryté) kouzlo. A když přejdete čáru, dostanete se na obydlenou bavorskou stranu. Vypadá trochu jako naše Vysočina. A připomínek na odsun (z německého pohledu přísun) obyvatelstva je tam víc než dost. Uvědomíte si, že to byla opravdu těžká doba a ne všechny jizvy jsou úplně zahojené. Sešli jsme ukrutným parnem do městečka s medvědím jménem, navštívili jsme všechny funkční provozovny a před jedinou hospodou nápis „Mittwoch is der schnitzel tag“. Zázraky se občas dějí. A pak, o týden později, s výhledem na vzdálené, nekonečné, modré vrcholky, na siluetu Havrana, si uvědomuju, že moje místo v životě je nahoře. Už teď se mi stýská. ~ Hana Valentová, 19.7. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Marie Magdalena aneb o chybějícím ženském principu
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Marie Magdalena aneb o chybějícím ženském principu Mým tématem poslední doby je Marie Magdalena. Přečetla jsem o ní hromadu knih a ještě nekončím. Čím víc toho o ní vím, tím větší mi to dává smysl. To, co dnes vidíme jako křesťanství, je výsledek jednoho z mnoha počátečních divokých proudů, toho který zvítězil a jehož finální forma se ustanovila až někdy ve čtvrtém století, kdy byly všechny ostatní, velmi pestré výhonky, označeny za kacířské a dostupné prameny zhusta zmizely. A někdy v téhle době mizí z obecného povědomí i Marie Magdalena. Vždyť to je fakt divný, přijde nové, velmi revoluční náboženství a vévodí mu panenská matka a celibátní syn? Prvních 300 let našeho letopočtu tu ale byla. A ano, byla Ježíšova družka. Jo a byla vznešeného rodu a opravdu, ale opravdu ne, nebyla prostitutka. Je možné, že nebyla Ježíšova zákonitá manželka. Ale každopádně to v jeho učení dotáhla nejdále, to ona byla tím nejpilnějším a nejmilovanějším apoštolem. Legenda praví, že v době ukřižování byla těhotná. Ano tak nějak to píše Dan Brown, musím si ho zas přečíst, proto byly její stopy zahlazeny, aby nedošlo k pronásledování. Uprchla, jak už to tak bývá, do Egypta a po nějakých deseti letech se objevuje v jižní Francii, v Provence. A jak že se jmenuje ten slavný Ježíšův následovník?… tadá! Sára! Černá holčička (což symbolicky znamená, že je skrytá, s královským jménem). Její krev koluje v žilách francouzské královské dynastie Merovejců. Příběh žije dál, objevuje se silně ve středověku, to jsou všichni ti trubadúři uctívající Naší Paní (což se řekne francouzsky Notre Dame) nebo Paní z moře (ha? co paní z jezera?). Středověký kult ženy má velký odkaz na Marii Magdalenu, texty byly možná zničeny, ale symbolika v malířství hovoří jasně. Její barvy jsou červená a bílá. Pak přichází inkvizice, královské dcerky rozpráší co nejdál, provdá do těch nejbarbarštějších rodin na severu, nebo rovnou odkrouhne a jelikož se kult nedá úplně umlčet, tak Marii Magdalenu nahradí panenkou Marií. A hlavně, všechno červené přemalovat na modro! Modrá je cudná ženská brava, je zakázáno malovat Marie v červeném. Protože, a to jest obecně známo, po pravici Boha sedí Ježíš Kristus… no a co po levici? Tam je jako prázdno? Ne, tam sedí Ježíšova žena jménem Marie. Svět, ve kterém žijeme, je mužský a pro muže. Ale k nastolení harmonie je potřeba vrátit do světa ženský princip. Jako jing a jang. Víte, jak vypadá židovská hvězda? Dva trojúhelníky přes sebe, ten špičkou nahoru je mužský princip, to je vcelku jasné, a ten špičkou dolů, symbolizuje kalich, grál, nádobu nosící svatou krev, Marii nosící Ježíšovo dítě, tedy ženský princip. Jing a jang. K uzdravení světa je třeba opětovně nastolit rovnováhu. No a proč to celé píšu. Minulej tejden jsem se dozvěděla, že naše obec se v ulici, kde bydlím, a že je tam obytná zóna, rozhodla udělat chodníky, asi aby byla ulice rovnější. Chodcům se vykáže 60 cm proužek, žádný courání a zbytek bude pěkně rovnej pro auta. Padnou tomu za úkor moje růže, co jsou vysazené guerillově v předzahrádce na obecním. Tady je to vidět, jak to ženské myšlení nám velice chybí. Nebo vám přijde normální ubírat zeleň a přidávat autům v ulici s minimálním provozem? Přináším tedy dnes portréty nikoli nějaké Marie, ale svých růží, které velice miluji. Mimo to, ach jaké překvapení, je růže symbolem Marie Magdaleny. ~ Hana Valentová, 21.6. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Květnové kavčí povídání o krajinách a domově
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Květnové kavčí povídání o krajinách a domově Dnes, v den vydání 21. čísla Tvůrcovských novin mám narozeniny. Ráda bych napsala, že 19., ale poslední dobou jsem trochu zestárla a cítím se spíš tak na 33. Mnu nicméně si tedy dovolím být trochu víc osobní. Horkem rozpraskaná polní cesta… heřmánek… žluté maliny… vysoká tráva v jabloňovém lese… zrezivělé vrhačské koule… řepík… krtci…tulipány. Milovala jsem to místo na konci mého tehdejšího světa, místo kde dál už nebylo nic, jen neprostupné, nekonečné lány. Vrzající branka, kvetoucí stromy, všichni mojí blízcí. Milovala jsem všechny ty zvuky a vůně, které tohle místo přinášelo. Dneska už není. Nic z něj nezbylo. Dlouho jsem byla vykořeněná, měla jsem pocit, že nepatřím nikam. Tenhle medailonek je o místech, které mě tak trochu navrací domů. Geolog a svérázný filozof Václav Cílek někde říká, že krajiny, ve kterých se cítíme doma, jsme schopni obsáhnout jen asi dvě nebo tři. Jelikož ta moje srdcová krajina se rozplynula pod dálničním obchvatem, jsem doma všude a nikde. Trochu se to mění v průběhu času. Bývala to Berounka, která je béžová. Zvláště zjara, když kvetou trnky, až někde u Týřova a Křivoklátu, a pak, později spíš níž po proudu v Krasu v místech odkud je vidět Karlštejn. Jenže tyhle krajiny jsou dneska plné cyklistů a výletníků a Kras se stal (vcelku právem) dosti hojně navštěvovaným místem a taky tam probíhá spousta moderní výstavby. Už tam nejezdím. Později pak červotočem prolezlá chalupa v Antonínově, a taky Máchovská krajina se spoustou opuštěných hradů na pomezí Kokořínska a Středohoří. A krajiny, odkud je vidět k Rychlebským horám. A smutná krajina s mazlavou, červenou hlínou pod Kounovskými řadami. A pak… a to je zvláštnost největší… naše vysočinská zahrada. Ta nudná a nezajímavá, polopouštní zemědělská krajina se mě poslední dobou velmi dotýká. Ale i některé omšelá městská zákoutí a zpustlé zahrady. Není to jedna krajina. Ani dvě nebo tři. Všechno jsou to tak trochu polozapomenutá místa na rozhraní dvou světů, kde je krása skrytá pod nánosem zapomnění. Jsem hraničářka. Zvu vás. Tohle jsou střípky a odrazy mých krajin, kde se tají dech. ~ Hana Valentová, 17.5. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Velikonoční kavčí povídání o půstu
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Velikonoční kavčí povídání o půstu Jsou Velikonoce. Letošní předvelikonoční období jsem si střihla pořádnej půst. Digitální. Na telefonu, protože na počítači přeci jen mám pocit, že pracuji a taky počítač s sebou člověk nemá, když je venku nebo na koncertě. Využila jsem k tomu roky prověřený rámec křesťanského postního období. Tedy těch 40 dní před Velikonoci, v klasickém režimu volnějších nedělí. Proč se zbavovat digitálních závislostí snad ani nechci psát, na to si musí odpovědět každý sám, dovolím si jen drobný výpočet. Když ubereme screen time na telefonu o hodinu denně (a to podle mě může udělat skoro každej) ročně to udělá dva týdny! Dva týdny času pro sebe. Ještě jedna poznámka, tuhle jsem šácla telefon svému malému synkovi, když byl na víkend s babičkou (pochvalovala si, že byl strašně hodnej) a měl natočíno za jeden den krásných 9 hod 45 min. Uf, to je něco, že… Napíšu tedy své nejlepší tipy, pro zkrácení doby strávené na telefonu: zbavte se všech zvonečků a zvuků. Stačí zvonění, když někdo volá a dejme tomu smska snižte počet dalších messengerů v telefonu na maximálně jeden (já jsem třeba požívala fler poštu, IG messenger a whatsapp). A to nemám ani FB messenger ani telegram, spoustu sítí nepoužívám držte přerušovaný půst. Jak v jídle, tak na telefonu. 12 hod bez jídla žádný problém, ale 12 hodin bez telefonu? To už je docela výzva, což? nechávejte si telefon na noc v jiné místnosti zkuste první ranní kontakt nechat až po… po snídani, po zubech, po kafi… dělejte si čárky vždycky, když na telefon saháte. Schválně si zkuste pak porovnat třeba s počtem pohlazení psa či kočky nastavte si (tvrdé) limity na nejčastěji používané aplikace a hry. I pět minut denně je až až nepoužívané aplikace smažte, nebo aspoň dočasně skryjte buďte hodně venku, na denním světle Shrnula bych to celé do hlavního kavčího lifehacku #chovejte se, jako by byl mobil cigareta. Prostě, když máte pocit, že se potřebujete kouknout na telefon, zkuste si říct sami pro sebe, jestli byste si na daném místě zapálili. Když ne, nechte telefon v kapse. Smyslem Velikonoc je, nechat něco umřít, aby se mohlo narodit něco jiného. Přeji tedy všem čtenářům Tvůrcovských novin zbavení se digitálních závislostí. ~ Hana Valentová, 19. 4. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Březen a návraty do krajiny mysli
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Březen a návraty do krajiny mysli Co si tak myslíte o minulých životech? Já dlouho nic, ale pak jsem se stala jednu nechtíc účastníkem regrese a od té doby… prostě nevím. Někdy se mi zdává o staré, dřevěné chalupě. Sejdu dolů z náměstí v malém městě, nad řekou zabočím doprava a jdu suchou, loňskou travou kolem božích muk a kravských ohrad nahoru do kopců k červeně natřené, červotočem prožrané chalupě. Téměř jistě mluvím německy. Všechno je důvěrně známé, až na to, že nevím, kde to místo je. Procházím různé krajiny a někde cítím, že jsem blízko. Vždycky, když se v Lázních Jeseník zatočí nahoru kolem hospody, co jsme byli kdysi s tátou na obědě, když byl se mnou v Jesu pro postel z ořechu z Nových Losin, a pak se vyjede na kopec k betonárce, co zdálky vypadá jako katedrála, mám pocit, že jsem doma. Táta už dávno není, postel zůstává. Tohle jsou Rychleby. Nikdy jsem tu nijak zvlášť nebyla, ale cítím se tu doma. Hluboký vnitřní klid a naplnění. „Proč lidé odcházejí? Proto, aby se mohli vracet. Aby to místo, odkud pocházejí, viděli novýma očima a v jiných barvách. A lidé, kteří tam žijí, je pak také vidí jinak. Vrátit se tam, odkud pocházíte, není totéž, jako nikdy neodejít.“ Terry Pratchett ~ Hana Valentová, 15. 3. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.
Únor ticho a klid před vykvetením
Nakladatelství Lelkárna® Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Úvodní stránka Edice Lelkárny Příběhová edice Naučná edice Lelkárenské novinky Podpořte nás Kdo jsme Šedé eminence Spolupracující autoři Kontakt Jazyky Únor ticho a klid před vykvetením Únor je zvláštní měsíc. Tak nějak navíc. Vlastně ho snad nikdo nemá rád. Zima už je dlouhá a jaro nikde. Znám dost lidí, kteří by, minimálně kdyby to bylo možné, jak finančně tak časově, tento měsíc zmizeli někam na jih. A znám i takové, kteří to skutečně realizují. Únor je měsícem příprav. Takové těhotenství. Všechno už se děje, nějak skrytě, neviditelně, předchystáno, jen na povrchu pořád a pořád nic. Únor je měsícem čekání. Vleče se zvolna. Poslední dobou se proslavil tak maximálně jako suchej únor, což oblibu tohoto času nikterak nezvyšuje. Ve světě se drží suchý leden, což mi připadá logičtější, přeci jen vánoční čas je časem různých společenských akcí a na ně navázaných dietních chyb. Ale asi musíme mít vždycky nějaký extrabuřty a přeci jen je únor o tři dny kratší. A víc by naše hospody asi neustály. Věřím, že tenhle měsíc má v životě smysl. Je to čas zmrzlé země, těžkého, mokrého sněhu a temného nebe, čas těšení se na první sněženky, čas ticha a jemných barev, čas vzácného hubeného slunce. Neochuďte svojí duši o tyhle barvy. Zima se ještě naposledy nadechuje. Dopřejte si jemnost a ticho. A nekonečnost líně se vlekoucího času. Dívejte se kolem sebe. I teď je krajina za oknem krásná, mnohem zajímavější než palmy někde v tropech, které jsou pořád stejné. Přináším pár zimních krajin prochozených v poslední době. Polabí. Podhůří Jizerských hor, Divoká Šárka, centrum Prahy, Tanvald a Vysočina. ~ Hana Valentová, 15. 2. 2025 Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů Obchodní podmínky Zásady cookies Ochrana osobních údajů More than 2 results are available in the PRO version (This notice is only visible to admin users) Copyright © 2025 Nakladatelství Lelkárna® s.r.o.